Walian | Diagnóza: Lenoch

Myšlenky mi lítají po celém světě.

No.

Minimálně po celé hlavě.

Začala jsem před hodinou zašívat rifle, které už pomalu vypadají jako Joker, jenže já jsem prostě příliš líná jít si koupit nové přece nemocná a nemůžu jít nakupovat! (Nesnáším nakupování oblečení. K smrti. Kdyby to šlo, všechno oblečení bych objednala z netu, jenom abych nemusela nikdy vkročit do těch hnusných velkých přeplněných obchodních center plných hnusných velkých lidí. Nesnáším.) No a ještě je nedošila. Jedna díra a já se s ní patlám dvě hodiny. Už jsem na tom zašívání ztratila tolik času, že bych si stihla koupit ty nové rifle pětkrát. Jenže já jsem tvrdhlavá jak mezek a prostě tam nepůjdu. Jak typické.

Pustila jsem si Nohavicu a nechce se mi ho vypínat, proto tu teď vlastně píšu. Mám jeho písničky hrozně ráda, jsou tak... poetické. Vlastně věty, které spolu nedávají úplně smysl, ale zní naprosto úžasně, vryjí se vám do hlavy a prostě to funguje. ("Stříbrný pětihalíř hozený do vody se utopil, záraky se dály, neboť důvod i čas na to byl... ")

Ještě před barvičkami na džínách jsem "pracovala" na seminárce - čti: Pod výmluvou, že se jenom stavím pro knížky, strávila jsem celé odpoledne u Boyfrienda, pak teda dojela domů, lehce ohlídla získané knihy a začetla se do jedné konkrétní - Diagnóza: Deviant (Ano, píšu seminárku na téma Deviace. A ano, taky mám pocit že po tom co to všechno přečtu nevyjdu za tmy z domu.)

Každopádně jsem z tohohle přečetla asi polovinu, je to taková tenká knížečka s příběhy lidí, kteří byli za deviantní chování buď souzeni, nebo se k nim autor dostal přes sexuology. A je to hrozně zajímavé, začínalo to třeba tématem Pedofilie (což je jedna z nejhorších deviací vůbec) a vůbec ne, co byste čekali - jeden příběh byl jak chlápka (s)prostě svedla jeho nevlastní nezletilá dcera a její matka, která asi žárlila nebo co, z toho udělala příšernou aféru a vymyslela si k tomu kdovíco, i když ta holka se přiznala a ten chlápek za to v podstatě nemohl... Na druhou stranu jeden diagnostikovaný ze Sadismu unesl ženskou, mlátil ji, nutil k sexu, držel ji několik dní v garáži (nebo měl v pánu ji tam několik dní držet, teď si přesně nevzpomínám na ten časový úsek) a když ho potom autor knížky vyslýchal ve vězení, tak tvrdil že tam je neprávem, že té ženské vlastně nic neudělal, no tak ji parkrát praštil bičem a donutil ji aby ho uspokojovala, no a tou žiletkou se beztak prořezala  sama...

Děsivé.

Každopádne stále nemám nejmenší představu jak na to svými slovy napsat minimálně dvacet stránek, to je prostě neuskutečnitelné. Chtěla bych vidět jakékoliv téma, na které bych napsala dvacet stránek, natož deviace. No ale ze semináře propadnout nechci, takže teď budu nejspíš nějakým způsobem týden ležet v knížkách a upadat do depresí. Ach, jak já se těším.

("Miluju práci. Dokážu sedět celéí hodiny a dívat se na ni." Jerome. K. Jerome]