There goes my dream job(s)...

  Víte, nikdy jsem nevěděla, co bych chtěla být "až vyrostu."

Moje spolužačky si prošly obdobím modelek a princezen, spolužáci obdobím hasičů a popelářů, ale mě nikdy nic z toho moc nebralo. Princezna? Proboha, v druhé třídě jsem na sebe odmítala vzít cokoliv, co připomínalo byť jen vzdáleně šaty, a ve třetí jsem se pokusila přesvědčit okolí, aby mě považovali za kluka. (Vcelku neúspěšně.)

Pak jsem se rozhodla, že budu superhrdina.

A později zjistila, že to nepůjde.

Takže budu detektiv!!

No, to asi nebude taková sranda, jako Komisař Rex v televizi.

Takže asi nastal čas uvažovat reálně.

Jediné, v čem jsem dobrá, je angličtina. Jenže s tím houby nadělám, anglicky už dneska umí v podstatě každý.

  Baví mě kreslit a mám ráda historii. Tak jsem se dívala po nějaké výšce, kde by se to dalo zkombinovat. Jenže dějiny umění zní jako tak hrozná nuda. Navíc naší učitelce výtvarky mám chuť zarazit ten půlmetrový podpatek do nosu pokaždé, když ji vidím.

  Pak kamarádka přišla s tím, že by chtěla být policejní psycholog, čímž mě zase přivedla oklikou k té kriminalistice.

Jenže když se podíváte na všechny ty kriminálky, tak ti lidi vypadaj sice hrozně cool, když prohlašujou "Nebojte se, my ho dostanem!" a mávaj tam těmi lahvičkami, vatičkami s DNA a podobně, ale když někdo v druháku proleze z chemie jenom díky tomu, že má celé učivo napsané na lavici...

Ne, asi to nebude kariéra pro mě.  

Jedno zajímavé a vcelku dosažitelné povolání se tam ale objevuje.

Ta černoška, která kreslí portréty!

Proč mě to nenapadlo dřív! Policejní portrétista! Bude to akční, budu moct kreslit, domluvím se s angličanama (kdyby se nějací omylem naskytli) a budu prospěšná! VYBRALA JSEM SI PRÁCI!

  S nadšením tudíž zadám Policejní portrétista do googlu a čekám, jestli mi nevyjede nějaká výška.

A ono ne. Ono mi vyjelo jedno z největších zklamání v životě.

Jediné, co se jmenuje Policejní portrétista je počítačový program, který celou moji vysněnou práci udělá mnohem rychleji, jednodušeji a určitě i levněji. No není to perfektní? Jak nám ta technika ulehčuje život!

  Vrcholné zklamání mě vrátilo zpět k tomu, že vystuduju angličtinu kombinovanou s dějákem a bude ze mě Indiana Jones.

Nebo vycvičím své telekinetické schopnosti, sestrojím si světelný meč a stane se ze mě Jedi. (A že obojí je asi tak stejně reálné.)

  Nedávno ovšem běžely zprávy, a když jsem se podívala na obrazovku, byla jsem asi jediný člověk v republice, který měl z sexuálního devianta v moravskoslezském kraji radost. Protože ukázali čtyři portréty, které byly, dámy a pánové, kreslené TUŽKOU!

Což znamená, že tady je naděje!

Na druhou stranu, tenhle obor se stejně v téhle zatracené republice nedá vystudovat.

Bylo mi řečeno, že můžu tak studovat obor kresba nebo malba.

Napadlo vás někdy, co v takových oborech chtějí na přijímačky? Když to zkrátím tak něco, čeho já nedocílím.

Takže si tu můžu dál kreslit svoje rádoby portréty a doufat, že se nakonec dostanu aspoň na tu anglinu.

Pokud vůbec budu schopná zaplatit si školné.

Takhle tedy končí studentské naděje.

(Asi moje nejpovedenější kresba, výše zmíněný Indiana Jones.)