Smysl v nesmyslech

Minulý půlrok jsem se docela často zabavovala tím, ze jsem psala nesmyslné texty. Texty o závidicích mandarinkách, galaxiích, papezích, o všem, co mi prišlo na mysl.

A dneska v biologii to byla opět taková krize, ze jsem se rozhodla k tomu vrátit. Popsala jsem právě obdrzenou písemku z obou stran a kdyz jsem tak psala, vzpomněla jsem si, jak jsem  ty svoje staré zápisky dávala jednou prečíst Boyfriendovi. Ten na to tenkrát asi pět minut koukal (no dobre, nepíšu zrovna úhledně), postupně se mu měnily výrazy v obličeji jak se prokousával textem a nakonec prohlásil, ze ačkoliv to jsou absolutní nesmysly, z nějaké důvodu za tím prostě je smysl.

A on je.

Proto mě napadlo sem dát svůj dnešní výtvor a pokusit se ho zesmysluplnit. Protoze proč ne.

(A omlouvám se za chyby a občasné výpadky háčků, čárek a podobně, zalila jsem si klávesnici colou a ona od té doby kadý den vybírá různé klávesy, které se mnou kvůli tomu nemluví. Elektronické prístroje jsou vskutku náladové.)

Chlupatý pomeranč kouká svrchu, protoze neviděl padající paraple a země ho uhodila do čela. Nebolelo ho to, ale trauma zůstalo.

Hned v první větě se objevují souvislosti ze školy - prede mnou seděla spoluzačka, které jsme jednu dobu ríkali Pomeranč, protoze byla stále oranzová. Traumaty z detství obhajuju veskeré svoje komplexy. Protoze za vsechno muze vaše dětství.

Protoze nezazvonil dokud se nevzdal, a to mu prislo méně smutné, nez osamělá hra, která plavala v Síle a cítila se historicky. To sice měla, ale stejně to bylo špatně.

To jsem sledovala telefon pred sebou a rikala si, ze by mohl Boyfriend napsat. Jenze to vzdycky vzdám já a píšu první. Taky narázka na hru, na kterou Boyfriend neprisel, a kde jsme hráli Britskou historii.

Protoze co ve čtvrtek špatné není, to špatné je. Není tudíz cesty ven.

No... čtvrtek. To mluví za vše.

Sliz se lepí na paty, aby ho sledoval, ale jako štěnice nefunguje, má príliš krátký dosah, svázaný ve svěrací kazajce, koupené v útrpném hlase působícím záchvaty.

Sliz jsem zaslechla, kdyz jsem náhodou zvedla hlavu a učitel mluvi o cytoplazmě. Krátký dosah a sverací kazajka je opět spojena s Boyfriendem, šel na poslední zvonění minulý týden za blázna. A myšlenky na nakupování, do kterého se nemůzu dokopat a píšernou hudbu, která hrává v obchodech.

Sukně se zvedají, další části těla taky, ale o těch se nemluví. Co ale kdyz to udělají, kdyz bude na očích? Vyvolává strach v nezúčastněných, protoze neví, co je to tabu. Asi ho nikdy neviděl.

Sukně se váze k letnímu počasí, které zavládlo a je jich náhle všude moc. Další část pojednává o nudistické party, kterou chce Boyfriend a jeho kamarádi porádat, a moje obavy ohledně ní.

Voda stríká, je průhledná, jako nemá být, filmy lzou, ty nejotevrenejší nejvíc, protoze zivot je prece porno a muzi na nej mají jiný náhled a ruku v kalhotách.

To ve me tak lehce evokovala ta nahota predtim. Nápis "Life is porn" dlouho visel na nástěnce v jedné učebně, já ho jednou komentovala slovy "To má dost ubohou zápletku." A ze mají muzi jiný náhled na sex, o tom se mě někdo snazí věčně presvedcit. Vzdycky chlapi.

Coz dělá sušenku nechutnou a obavy většími. Ta chobotnice! Clověk neví, zda za to můzou splachovátka, brýle nebo osmicky. Nejspíš vše a vše to je, coz je smutné. Rudá pak neví, co si o tom myslet.Ale rozhodně nezrůzoví, to by jí bylo špatně.

Sušenku vědět nechcete. Jedná se o hru, o které mi vypravovali a já bych to raději nikdy neslyšela. Chobotnice, splachovátka a brýle jsou narázky na osoby zucastnene v nudistické partě. Rudá jsem já, a růzová se jen evokovala sama od sebe.

Ještě to kousek pokračuje, ale myslím, ze všichni mají dost. :) Já minimálně, s drahou napůl funkční klávesnicí.

Mějte se. :)