Becoming better person

Takže.

  (Duchaplné začátky vedou, jo!)

  Ne, dobře. Už delší dobu jsem získávala dojem, že tom že jsem nespolečenská a ne úplně oblíbená, je vina mě, a ne ostatních. (Delší dobu... no, dobře, celou pubertu.) A rozhodla jsem se, že s tím začnu něco úspěšně dělat. (Jde to těžko.)

Po posledním takovém zamyšlení jsem došla k tématu, které popisuje celý minulý článek, a já se tím nebudu momentálně zabývat, protože ho chci vyblokovat.

Tentokrát jsem se konečně dostala ke knížce, kterou mi bylo doporučováno si přečíst, Síla pozitivního myšlení od N.V. Pealeho.

V první kapitole, ke které jsem se zatím dostala, Peale tvrdí, že spousta problémů je způsobených pocitem méněcennosti.

A hádejte co, ten můj je tak velký, že kdyby mohl, obživne a sežere mě zaživa jako moc chutnou jednohubku.

Tudíž jsem se začala (před půl hodinou) řídit radami z knihy, mám svoje papírky s hesly o Kristu, o kterém už delší dobu přemýšlím, a učinila jsem rozhodnutí být na lidi milá.

  A vzhledem k tomu, že v okruhu celého domu žádní lidi nejsou, začínám tím, že se budu bezdůvodně usmívat a doufat, že si na to obličej zvykne, a pak to bude dělat podvědomě! To zní jako plán, co říkáte?

  Zároveň s Pealem jsem se taky vrátila k myšlenkám o Tupacovi, (americký rapper, zkuste ho neodsoudit hned jak to přečtete) kterýv tomhle hodně žil a svým způsobem se tomu věnoval. Třeba v básních, kterou bych to tady dneska ukončila (s mým neumělým překladem):

Ambition Over Adversity

Take one's adversity
Learn from their misfortune
Learn from their pain
Believe in something
Believe in yourself
Turn adversity into ambition
Now blossom into wealth