Walian | Jak propadnu u maturity aneb lekce španělštiny

Určitě jste už slyšeli o slavné státní maturitě.

Tak já jsem ten ročník, který to chytne naplno. Letos se ti chudáčci ještě šetří, poněvadž jsou první. Proto mají 4-5 předmětů (učitelé tvrdí pět, maturanti čtyři. No tak nevím, kdo v tom má jasněji), můžou si některé dát dvakrát, mohli si to někdy v září zkusit... a vůbec.

A příští rok nastoupíme my! Šest předmětů! Protože prostě ano! Nikoho nezajímá, že se učíme to samé, co lidi až patnáct let před náma, kteří všichni maturovali z milosrdných čtyřech předmětů a že na to vůbec nikdo nebude brát ohled.

A taky na to, že si musíme brát předměty, které jsou nám úplně na houby!

Já totiž z matiky maturovat nemůžu, vážení pánové ve vládě. Kdybyste mi to tak laskavě oznámili asi přes sedmi lety, tak bych možná 'celý' gympl neprospívala z matiky tahákem na lavici a rádoby inteligentním výrazem ve tváři, ale možná bych se sakra i něco učila!

(Možná taky ne. Ale obviňovat je rozhodně můžu.)

Nemůžu ani maturovat z fyziky, protože jsem polovinu učiva střední školy naučila deset minut před písemkou a přibližně stejnou dobu po písemce to zase vypustila z hlavy (a vygumovala z lavice).

A už vůbec si nevyberu biologii, ze které nemám polovinu zápisků, protože ten starý dědula je tak děsně nudný (znáte profesora Binnse z Harryho Pottera? Tak nudný.) a ta ženská předtím půl roku chyběla, takže jsme měli sice probrat všechny savce, ale nedostali jsme se ani za ryby.

A k tomu nám náš milý ředitel nejspíš zakáže maturovat z Dějin umění, což byla moje jediná záchrana.

Takže co si tedy vybírám?

Čeština, angličtina, ZSV.

ZSV! Celý druhák jsem hrála piškvorky. U politologie jsem umírala. Ve výkladech o náboženství usínám. Dosud jsem nebyla schopná doplnit si zápis z Evropské unie, ačkoliv už bereme právo, o kterém toho mimochodem vím asi tolik, jako průměrný slon a srážkách na Antarktidě. Ale dobře. Vzala jsem si seminář, který mě naučil napsat dvacet stránek o deviacích a pak to odpresentovat na dvojku a věřím tomu, že to nějak zvládnu.

Dále tedy. Dějepis!

Ach ano. Znám dohromady asi tak pět dat, a to všechny zahrnují světovou válku. Protože mí učitelé data nepovažovali za důležité. Za což já jim byla děsně vděčná a málem jsem jim zlíbala ruce, když mi v druháku říkali, že "On se u matury na data neptá, je to v klidu."

No. Tak už není. Ve státní maturitě jsou prý otázky, které nevěděl ani výše zmíněný učitel, stejně jako hromada faktických chyb (kokrétně jsem slyšela o otázce, kde se ptali na nějakou konferenci za druhé světové, jací zastupitelé byli za určité země. V odpovědi se objevil Churchill, který byl tou dobou už několik let mrtvý. Ale je dobré vědět, že i s duchy se počítá a že Churchill i Elvis jsou stále s námi!)

Pátý předmět by možná mohla být obdoba ZSV, nebo s tím aspoň s naivní nadějí prostupující celou mou duši doufám.

A poslední máme tedy... španělštinu.

Já neumím španělsky. Začala jsem se "učit" v prváku, prostřídali jsme čtyři učitelky, z nichž jedna v polovině roku otěhotněla a už nepřišla, druhá byla fajn, ale po půl roce vypadla kdesi do Mexika, třetí nás naučila jedině tvary slovech v minulém čase, které si už houby nepamatuju a za následek to má jedině, že neumím vytvořit větu, a té poslední je tak líto, jací jsme zubožení a blbí, že s náma nic nedělá, písemky píšeme "abyste někde nasbírali ty jedničky" a dneska jsme kupříkladu hráli celou hodinu Město, jméno zvíře.

Co je na tom smutné, já nebyla schopna vymyslet ani jedno.

Vrchol mojí španělštiny je "Hola, que tal! Cuando era pequeňa, jugaba con juguetes. Vamos!" (Ahoj, jak je? Když jsem byla malá, hrála jsem si s hračkami. Jdeme!) - Tyto fráze se určitě naučte. Nic užitečnějšího už nenajdete. Vemte si mě, já s tím hodlám odmaturovat.

No.

A proč jsem si tedy španělštinu vybrala?

Protože mi nic jiného nezbývá! Se zatracenými šesti předměty, kdy jsme na přírodní vědy vskutku od přírody parádně blbá.

Aneb viva státní maturitě!

Učíme se po celý život. Až na školní léta. Gabriel Laub