Walian | Lets go wild.

 z čeho pramení strach?

  Z nějakého důvodu mám strach z lidí. Z cizích, většinou dospělých chlapů, abych byla přesnější. Posledně jsem šla s kámoškou na koncert a mohla  si vybrat, jestli tam budeme o hodinu míň, ale půjdem na zastávku společně, nebo tam budem o hodinu víc a to bych pak musela na zastávce patnáct minut čekat na svoji tramvaj.

Proběhl přibližně následující

Takže.

  (Duchaplné začátky vedou, jo!)

  Ne, dobře. Už delší dobu jsem získávala dojem, že tom že jsem nespolečenská a ne úplně oblíbená, je vina mě, a ne ostatních. (Delší dobu... no, dobře, celou pubertu.) A rozhodla jsem se, že s tím začnu něco úspěšně dělat. (Jde to těžko.)

Po posledním takovém zamyšlení jsem došla k tématu, které popisuje celý minulý článek,

Měli jste někdy problém, s vymýšlením věcí, o kterých se bavit s lidma?

Já ho mám v podstatě neustále. V zoufalství jsem se to pokoušela vypáčit z nejlepší kámošky, a upřímně, i ona se se na mě po otázce "O čem se lidi normálně baví?!" dívala tak trochu divně. A to je na mě fakt zvyklá.

Ono to možná je tím, že já se nějak nedokážu přiřadit k nějaké skupině. K

  Ještě mám měsíc do konce puberty, (tedy oficiálně, ani v nejmenším nečekám, že by mě po osmnáctých narozeninách zázračně přešla, ale okolí už to očekávat bude) takže si musím vynahradit nějaký čas a postěžovat si na zástupce opačného pohlaví. (A nejlepší kamarádka k tomuhle

  A doufám že ten nadpis nevyzněl tak netaktně jak doufám, že nevyzní. :)

  To jsme jednou s kámoškou tak seděly ve škole, velká zábava (jako ostatně vždy), přemýšlely nad vtipnými slovy jako je chleba (a pokoušely se je s vážnou tváří sdělit spolužákům za náma, opravdu, měli byste to někdy zkusit, jejich nechápavé výrazy jsou k nezaplacení. Obzvlášť když  po naprosto vážném