Walian | Lets go wild.

  Včera jsme s kámoškou uspořádaly náš vlastní soukromý Star Wars Marathon, tzn. pokud možno všech šest dílů za noc. (Skončily jsme v polovině dvojky. Obě jsme usnuly, když Dooku dělal proslov Obi-Wanovi a obě se probudily někde u konce. Člověka to nutí zamyslet se, jestli nemá Dooku nějaké uspávací účinky.)

  A když jsme dokoukaly základní sérii a svět byl zachráněn, Císař zničen,

Takže.

  (Duchaplné začátky vedou, jo!)

  Ne, dobře. Už delší dobu jsem získávala dojem, že tom že jsem nespolečenská a ne úplně oblíbená, je vina mě, a ne ostatních. (Delší dobu... no, dobře, celou pubertu.) A rozhodla jsem se, že s tím začnu něco úspěšně dělat. (Jde to těžko.)

Po posledním takovém zamyšlení jsem došla k tématu, které popisuje celý minulý článek,

Měli jste někdy problém, s vymýšlením věcí, o kterých se bavit s lidma?

Já ho mám v podstatě neustále. V zoufalství jsem se to pokoušela vypáčit z nejlepší kámošky, a upřímně, i ona se se na mě po otázce "O čem se lidi normálně baví?!" dívala tak trochu divně. A to je na mě fakt zvyklá.

Ono to možná je tím, že já se nějak nedokážu přiřadit k nějaké skupině. K

  Ještě mám měsíc do konce puberty, (tedy oficiálně, ani v nejmenším nečekám, že by mě po osmnáctých narozeninách zázračně přešla, ale okolí už to očekávat bude) takže si musím vynahradit nějaký čas a postěžovat si na zástupce opačného pohlaví. (A nejlepší kamarádka k tomuhle

  A doufám že ten nadpis nevyzněl tak netaktně jak doufám, že nevyzní. :)

  To jsme jednou s kámoškou tak seděly ve škole, velká zábava (jako ostatně vždy), přemýšlely nad vtipnými slovy jako je chleba (a pokoušely se je s vážnou tváří sdělit spolužákům za náma, opravdu, měli byste to někdy zkusit, jejich nechápavé výrazy jsou k nezaplacení. Obzvlášť když  po naprosto vážném