Aby to tu nebylo porád tak depresivní, chtěla jsem se s vámi podělit o video, které bylo za mého mládí prostě HIT.

Ratata, ja biravidi...

A jedem, znovu, znovu a znovu! [:-)

Nechce se mi ráno vstávat, nechce se mi gelovat vlasy a nechce se mi vycházet z domu do té tmy, která tam po ránu panuje.

Nechce se mi potkávat spolužačky v buse, protože je v tom hluku rozpadlé městské hromadné dopravy beztak neslyším, a když už tak se mi nechce povídat o škole.

Nechce se mi cítit se otravně.

Nechce se mi sedět u počítače a zoufale přepínat ze stránky na

A nechci to!

Člověk všude slyší taková ty hesla jako "Zij přítomností!" "Existuje jen tento okamžik!" "Užívej chvíli!", ale copak to jde?

Letos maturuju, takže od chvíle, co jsem prvního září vešla

Hrozně dlouho jsem nic nepsala, v posledních několika letech snad jenom slohovky a krátké parodie na texty, ale dneska se mi podarilo napsat povídku.

Nutno ríct, ze jsem se za tu dobu kdy jsem nic nedělala svým způsobem naučila trochu teorie, treba to, ze si mám o dotyčné době něco pozjištovat, nez tam začnu patlat svoje výmysly, takze jsem se snazila, opravdu. Ale kdyz ti prezidenti byli

Opravdu je.

Včera jsme s Jezcrew vyrazili do parku.

Protoze to vypadalo jako fajn nápad na devátou večer.

A on byl, ačkoliv kdyz jsem s kámoškou dorazila, našly jsme čtyri lidi uprostred pískoviště, jak hrají poker o hromady písku, coz působilo... rekněme poněkud tragicky.

Nicméně zábava se s príchozí flaškou kofoly rozproudila, pilo se z Rohu Hojnosti, který prinesl

Mám velkou chut se vypsat, ale nejsem si jistá, z čeho konkrétně.

Tak treba. Konec školního roku - ve škole se nic nedělá, tak tam radši nechodím. Místo toho se potuluju u kamarádek a Boyfrienda, coz je ve skutečnosti pěkně riskantní, protoze můj drahý bydlí kousíček od školy a tam to je nebezpečná zona. Funny story...

Jednou tak nejdu do školy, ale k Boyfriendovi, protoze jsem

Minulý půlrok jsem se docela často zabavovala tím, ze jsem psala nesmyslné texty. Texty o závidicích mandarinkách, galaxiích, papezích, o všem, co mi prišlo na mysl.

A dneska v biologii to byla opět taková krize, ze jsem se rozhodla k tomu vrátit. Popsala jsem právě obdrzenou písemku z obou stran a kdyz jsem tak psala, vzpomněla jsem si, jak jsem  ty svoje staré zápisky dávala jednou

Jdu se vypsat ze vztahové deprese. Protože vím, že o nic nejde, furt si budu opakovat, že to není big deal, a stejně mě to štve. Ale kamarády s tím otravovat nebudu, protože prostě ne. A tady to stejně nikdo nečte, což řeší celý problém - já se vypíšu a nikoho to nebude otravovat. Yaay.

Měla jsem dneska divadelní představení ze školy, hrajem anglické divadlo, co napsal a režíroval náš úžasný

Sedím si tak teď za počítačem a říkám si, že už bude asi čas jít spát.

A pak se podívám na hodiny.

Půl deváté!

Mám dvě hodiny života navíc. A za všechno může matika.

Takhle to zní sice docela pozitivně, ale ne. Tím, že jsem se (skoro) hodinu učila, ta jedna hodina byla jako hodiny tři, a tím pádem mám teď dojem, že je mnohem více hodin, než je.

A z matiky

Určitě jste už slyšeli o slavné státní maturitě.

Tak já jsem ten ročník, který to chytne naplno. Letos se ti chudáčci ještě šetří, poněvadž jsou první. Proto mají 4-5 předmětů (učitelé tvrdí pět, maturanti čtyři. No tak nevím, kdo v tom má jasněji), můžou si některé dát dvakrát, mohli si to někdy v září zkusit... a vůbec.

A příští rok nastoupíme my! Šest předmětů!