Walian | Lets go wild.

Tak je to za mnou. Učení. Stresy. Maturita. A úspěšně! Takže bych měla být děsně šťastná, no ne? Co říkáš, mozku, NE?

Protože ono nic. On mozek se bude neustále zabírat tím, co není. A když to náhodou je, tak by to mohlo být lepší!

Možná je to tím, že sedím moc doma. Už dávno jsem přišla na to, že sedět doma na mě má špatný vliv. Na druhou stranu jsem ve středu byla venku, na koncertě,

Nechce se mi ráno vstávat, nechce se mi gelovat vlasy a nechce se mi vycházet z domu do té tmy, která tam po ránu panuje.

Nechce se mi potkávat spolužačky v buse, protože je v tom hluku rozpadlé městské hromadné dopravy beztak neslyším, a když už tak se mi nechce povídat o škole.

Nechce se mi cítit se otravně.

Nechce se mi sedět u počítače a zoufale přepínat ze stránky na

Hrozně dlouho jsem nic nepsala, v posledních několika letech snad jenom slohovky a krátké parodie na texty, ale dneska se mi podarilo napsat povídku.

Nutno ríct, ze jsem se za tu dobu kdy jsem nic nedělala svým způsobem naučila trochu teorie, treba to, ze si mám o dotyčné době něco pozjištovat, nez tam začnu patlat svoje výmysly, takze jsem se snazila, opravdu. Ale kdyz ti prezidenti byli

Mám velkou chut se vypsat, ale nejsem si jistá, z čeho konkrétně.

Tak treba. Konec školního roku - ve škole se nic nedělá, tak tam radši nechodím. Místo toho se potuluju u kamarádek a Boyfrienda, coz je ve skutečnosti pěkně riskantní, protoze můj drahý bydlí kousíček od školy a tam to je nebezpečná zona. Funny story...

Jednou tak nejdu do školy, ale k Boyfriendovi, protoze jsem

Jdu se vypsat ze vztahové deprese. Protože vím, že o nic nejde, furt si budu opakovat, že to není big deal, a stejně mě to štve. Ale kamarády s tím otravovat nebudu, protože prostě ne. A tady to stejně nikdo nečte, což řeší celý problém - já se vypíšu a nikoho to nebude otravovat. Yaay.

Měla jsem dneska divadelní představení ze školy, hrajem anglické divadlo, co napsal a režíroval náš úžasný